Červenec 2014

Dead Boy's Poem

30. července 2014 v 20:24 | Kristiina |  Ostatní a nezařaditelné
Tuhle jsem si u jednoho moc milého emouše řekla o básničku na téma mrtvoly. Splnil úkol nad má očekávání. Opravdu je to nějaký komorník... :)

,,Tik... ťak.... tik... křach!!!
Co se děje?
Přemáhá tě strach?
myslíš, že se venku cosi chvěje?

Divný pocit máš,
že něco tě sleduje?
Viděl jsi někoho koho znáš,
ale on v hrobě je?

To ošklivý sen jen se ti zdál,
tak se oklepej a jdi dál. Nic z toho skutečnost není,
i když se ti jako živé jeví.

O své mrtvé blízké se už bát nemusíš,
jsou na lepším místě, to si myslíš?
Naše všední starost je už tížit nemusí,
kytky se na jejich kamenech pomalu suší.

Za čas si na ně nikdo nevzpomene,
a tak jen pomalu, potichu tleje.
Tiše spokojeně leží,
to si všichni myslí,
ale pravdu vidí stěží.

Tiše a smutně pláčou,
slzy se v malé proudy vážou.
Šťastné vzpomínky se jím promítají,
potom se sami sebe ptají.

"Ví ještě o mně mí blízcí?
Neví!!! Jsou hnusní a slizcí!!!
Nejsem pro ně důležitý,
už to vím, je to jistý...""

~Jakub Čermák :3

Úvaha...

30. července 2014 v 20:06 | Kristiina
Se sledováním klipů od Green Day vyvstává několik čistě hypotetických otázek.. Například:
1) Jaká šlapka se vám nejvíc líbí v klipu na Oh Love a proč zrovna Tré? :D
2) Proč vaše oblíbená šlapka dělá ty divné pohyby na své motorce v klipu ke Kill the DJ..? O.o :D
3) Proč obsah videoklipů víceméně nijak neodkazuje k textům kapely..? ...
4) Je to srdce ze Stray Heart nějaký náhodný hajzlík nebo se s ním ztotožňujete? Nebo snad oboje..? :D
5) Jak mě ksakru napadla otázka číslo jedna?? xD xD

Sebby to chce taky

22. července 2014 v 17:53 | Kristiina a Kori |  Kuroshitsuji
Nejdřív asi něco o téhle povídce. Je to fanfikce na anime jménem Kuroshi Tsuji (Black Butler). Pokud neznáte, čtení je na vaše vlastní riziko kvůli možným spoilerům, ale to spíš pro ty, co neviděli vůbec nic :) VAROVÁNÍ: SLASH. Ovšem psaly to dvě naprosto nezletilé dívenky, takže si to užijte, pokud sami uznáte za vhodné. :D snažte se také tolerovat ten způsob psaní... Vždycky odstavec jedna postava, odstavec druhá. Tak abych nezdržovala, tady to je.

Zrovna jsem připravoval Cielovi čaj, tak jako každý den, a byl by to také obvyklý den kdyby se z kuchyně neozval rachot hrnců padajících hrnců a Finnyho křik.
,,Oh..Vedle..haha!" Zakřenil jsem se na toho vyjukaného blonďáka přede mnou. Ten zacouval z nějakého důvodu dozadu, asi mě chtěl vidět celého. Upravil jsem si brýle.
,,Je tu Sebby?" Zeptal jsem se jízlivě.
Z hluboka jsem se nadechl a odložil konvici s čajem na podnos. Šel jsem pomalu ke dveřím kuchyně a měl pořád ten stejný kamenný výraz. Prosím, satane, ať tu neni ten nadrženej červenovlasej Grell.
Otočil jsem se a fabulously jsem znovu vyrazil Finnymu talíř z ruky.
Jen jsem se otočil, nadhodil si vlasy a s koketně nahnutou hlavou doprava se na kuchaře usmál.
Ve dveřích už stál ten, jehož jsem očekával. Rozeběhnu se k němu! Určitě mu to udělá radost.
,,Sebastian!!"
Do pekla, proč. Raději jsem zastavil a nevstupoval dovnitř. Najednou mi vlítly jeho rudé vlasy do pusy a já se snažil držet pořád kamenný výraz. Povzdechl jsem si. ,, Grell." Podíval jsem se na něj a pak si to začal okamžitě vyčítat.
Vytvořil jsem ten nejvíc kawaii pohled, co jsem jen dokázal. On je tak dokonalý. Chci jeho děti! Kdy to jen pochopíš, Sebby-chan?
Po dlouhém zírání na Sebbyho černý komornický obleček se ozvalo pár kroků a za dveřmi najednou stál ten špunt. Vždyť víte jakej, ten s páskou přes oko. Ciel? Ano. Ten mě tak štve! Dostává všechnu možnou pozornost, Sebby mu vyvařuje, pere, uklízí, vysvléká ho... Ach..
,,Copak, Hrobník tě už omrzel, Grelle?" Ušklíbl se Ciel a uhnul pohledem k Sebastianovi, který jen harmonicky přikývnul.
,,Bocchan, mám ho vyprovodit ven?" Svitlo mu v očích. Když čekal lačně na odpověď svého mladého pána, vypadal tak božsky.. Proč se tak nemůže dívat i na mě?"
,,Ne." Řekl Ciel.
Obdržel četné překvapené pohledy.
,, Bocchan, za chvíli vám přinesu váš čaj o páté. Nezabývejte se touto zbytečností, pane.(my lord :D)
Když Ciel odešel položil jsem Grellovi ruce na ramena. ,, Co tě k nám přivádí?"
Srdce mi okamžitě začalo bít rychleji. Jak mi položil ruce na ramena, spoutal mě na místě těma rudýma očima. Uchichtnul jsem se, jak se můj sen stával skutečností a pak jsem se málem svalil k zemi, ale Sebby mě zachytil. Měl teď ruce v bílých rukavičkách na mých lopatkách. Naše obličeje byly tak těsno u sebe, že by mezi nimi neprošel ani list papíru.
,,Já..na návštěvu." Snažil jsem se lhát, ale s tou boulí přítomnou na mých kalhotech to moc dobře nešlo. Už několikrát jsem za tímto úchylným a racionálně jistě nesplnitelným účelem zavítal na panství Phantomhive. A teď tu konečně neoxidoval ten skrček.
Ah..
,,Ah, to vidím.. A i poměrně cítím." Pousmál jsem na něj a pak se od něj vzdálil. ,,Teď mě na chvilku omluv." Šel jsem nalít Cielovi ten čaj..
Sakra, vždyť i děti menší než on si dokážou nalít čaj sami. Usmál jsem se na něj, poklonil se, a odešel.
Zrudnul jsem tak, že mi tváře splývaly s vlasy. On jen tak s tímhle odejde? Tedy bez tohohle? Teda...What the fuck?! To mi mozek prostě nebral. Jakmile se za ním zavřely dveře, rozječel jsem se. ,,Sebastian!!" Hned na to jsem doufal, že se to událo jen v mé hlavě, ale bohužel. Byl jsem nastrčený na dřevěný stůl plný nožů a použitého kuchyňského náčiní.
Vyplížil jsem se chodbou a poslouchal, co se děje v komnatě, kde se údajně nalévá čaj o páté.
Měl jsem pocit že jsem do něčeho dveřma praštil, dost silně. Na zemi ležel Grell. Ksakru. Idiot. Snad je v pořádku... Rychle jsem se k němu sklonil a nadzvihl mu hlavu bílýma rukavičkama. ,, haló, Grelle? Jsi v pořádku?" Starostlivě jsem mu koukal do očí a on dál ležel na koberci.
,,Budu, Sebby. Doufám, že už dost brzo." Vydechl jsem, ale dalo to zabrat, abych neupadl znovu do mdlob.
On nereagoval. Jen se zvednul a až přehnaně formálně odsekl: ,,Počkej."
Zmizel zpět u Ciela. Slyšel jsem přes dveře a bolest hlavy přerušovaně.
,,Grell...ne. Ano, můj pane. Dveře....-yni....ano. ....-ží." A pak už jen dunění podlahy, jak se přibližoval zpět ke mně. Zavřel dveře. ,,Mému pánovi bude na chvíli dělat společnost ředitel našeho závodu Tanaka-San. Je to tak dobře? Grell?" Klekl si ke mně a já se podepřel lokty, abych mu koukal do očí.
,,Ano. Ano!" Vyhrkl jsem. To poslední ano však bylo přidušené Sebbyho rty. Při dlouhém polibku pode mne podsunul ruce a kamsi mě nesl. Nechal jsem si to líbit. Na tohle jsem čekal tak moc dlouho!
,, A kam chceš jít, Grell? No řekni.?" Usmál jsem se a on zrudnul jako řepa. ,, Nebo, jak ti to dělá... Undie-taker?" V tu chvilku se mu objevil na tváři velký úchylný úsměv.
,,Sebby! Nevěděl jsem, že máš rád takovéhle věci..!" Vykřiknul jsem radostně a široce se zazubil.
,,Uh..jaké?" Nadzvedl obočí a pootevřel udiveně ústa.
Zarazil jsem se. Doufal jsem tak trochu, že pomýšlí na mne a "Undietakera" soubězně. Ughh..
,,Já bych chtěl k Hrobníkovi." Zabodl jsem se mu pohledem do neprohlédnutelných očí. Ukazovaly jen poslušnost a úctu. Nic jiného. Ale teď.. Zdálo se mi, že je v nich jiskra pokušení.
,,Ah?" Tázavě se na mě kouknul.
Přikývl jsem s perverzním úsměvem.
Přitakal tedy, znovu mě vynesl na rukou a proletěl otevřeným oknem směrem k našemu společnému zájmu. Měl bych asi zmínit, že tentokrát posunul dolní ruku o dost víc dolů, což mě dost dráždilo...
,,Zkoušel si to už někdy s ním?, nebo, Chtěl jsi to snad zkusit?" Poplácal jsem ho po zadku a usmál se na Udertakera. ,,Co vás sem přivá-?" Škoda se ptát, pomyslel jsem si když mu Grell vrazil jazyk do krku.
Sebastianovi zbytečnosti a potřeba využívat svého retorického talentu mě opravdu iritovaly. Teď ne, Sebby, teď..ne! Schválně jsem ho ovšem nechával rozhodnout se, kdy se zapojí. Koutkem oka jsem ho pozoroval, když se Undieman přesunul k mému krku a škrabal mě svými ostrými zuby. Nic?
,,Víš co dělat.." Uchechtl jsem se na klouboučníka a vrhl se na Grellovo vrchní část a on na tu spodní. Začal sem ho vysvlíkat z těch hadrů, a že jich bylo sakra hodně. A taky jsem se mu chtěl dívat do očí.
Svatá sračko, tohle je nebe. Zakňučel jsem a zajel Hrobníkovi do vlasů. Sebastian se zatím přemístil za má záda a ukazovákem mi stáhnul zadní část kalhot. Cítil jsem na lopatkách jeho horký dech. Představoval jsem si, že je tady mám dva. A oba se o mně zajímají. Dva nevěrní komorníci. Teď jsem konečně projednou jeho pán já. Hrobník byl taková má kurvička.. Náhrada za tuhle krásu. Prohnul jsem se slastí. Undie taker sice nebyl Sebby, ale sát uměl dobře a nesmí se to nechat bez uznání. Jednu ruku jsem z jeho vlasů přetáhnul ladným pohybem na Sebbyho zadek a narazil ho do mě.
,, Grell.." Zamumlal jsem a druhou rukou jsem mu vjel do kalhot, ale zepředu. Zase se prohnul.. Hrobník se mezitim začal svlíkat sám, zatímco Grell měl doširoka rozevřenou pusu.
Tohle nesmí skončit. Vůbec jsem nevěřil, že to jednou skončí. Ne, teď si to musím užít. Co když Sebbyho už nikdy nedostanu?
Vydal jsem těžký hrdelní zvuk když do mě démon celý vklouzl. Bylo to úžasné ho cítit. A ještě lepší bylo vědět, že si to taky tak užívá. Zrychloval. Chtěl to stejně jako já. Lačnící po vrcholu ztratil hlavu a přirážel jakoby nebylo zítřka. Jeho havraní vlasy se přilepovaly k mému spocenému krku.
Undertaker konečně vysvlečen z úzkých džínů šťouchl do Sebbyho zezadu a vehnal ho na postel. Kleknul si povýšeně na kolena a umístil si nás oba dva jak mu to vyhovovalo. Trochu neochotně jsem rozevřel ústa a přijal jeho tvrdou chloubu.
Když si Grell tak moc užíval hrobníkovo spodku, tak jsem se zasmál a dal mu francouzáka jako by se nechumelilo. Grell si dál hrál. Zdálo se mi že se nějak potím.. Asi bych na sobě furt neměl mít sako že..
Můj démonský přítelíček trochu zpomalil a užil si jazykový hokej s Pánem klobouků. Opravdu.. On tam byl nahý, jen ten klobouk mu zůstal. Meh. Ať už je ten podivín sfouknutej. Tak mi nějak dochází, že Sebbyho chci jen pro sebe a na ten francouzák jsem Undertakera kousnul. Ono se mu to líbilo, masochistovi.. Když to Sebastian uviděl, něco mu blýsklo v očích a začal mi hrubě šrábat na zádech.
Vsunul jsem to do toho rudovlasýho miláčka tak rychle že nahlas vykřiknul. Hrobník mu ho zase narval skoro až do plic.
Dostával trochu nápor.
Nerad bych se zakuckal.. Ufňuknul jsem. ,,Seb-S-Sebastian!" Kňoural jsem koktavě, jak mi Hrobník zběsile rval ptáka do krku.
Ta Sebbyho disrytmie se mi ovšem moc líbila. Když přirazil nečekaně a já nebyl připravený...ah.. Jakoby malý výbuch štěstí. Petite mort. Sakra já z těch jejich líbaček začínám pofrancouzsky.
Sebby mi přejel nehtem po páteři.
,,Want more?"
,,Yes....fuck...please!" Zamumlal jsem a začal jsem Hrobaře sát vážně hodně.
Hrobař se pořád zeširoka usmíval. Nevěděl jsem jestli si to užívá nebo..? Zakroutil jsem hlavou a podíval se na jeho kloubouk... Třeba v něm má řídící centru-.
Sakra, Sebastian, stop. Chytnul jsem Grella za boky a začal ho škrábat, no a druhou rukou jsem na něm pracoval, a vy víte jak.
,,Ugh, Seb-.." Uměl to dobře. Co přerušilo mé souhlasné vzdechy byla tekutina vyplňující mé hrdlo. Yeay! Hrobník div, že neudělal v té křeči kotrmelec vzad. Uculil jsem se. A teď tu mám jen jeho. Předklonil jsem se tak, abych se větší částí trupu dotýkal prostěradla. Zaryl jsem nehty do pelesti a zavřel oči. Otevřel jsem pusu a přede mnou se okamžitě udělala loužička toho, co jsem pozapomněl spolykat z Undieho. Ten zmizel do jiné místnosti.
Srdce mi bušilo po celém těle. Nabíhala mi každá žíla v těle a brněly mě koule jak mi šoupaly o prostěradlo.
Tohle bychom mohli podnikat častěji. Chytil jsem ho za zápěstí a vytáhnul mu obličej z peřin. ,,Říkal jsem že se chci dívat." Chytil jsem ho pod krkem a taky pevně za vlasy.
Nezmohl jsem se na odpověď. Jen jsem se na něj nadmíru spokojeně usmál. A přivřel oči v posledních vlnách orgasmu, kterých jsem chtěl využít.
Ocitl jsem se pod Sebbym. Zíral mi přímo do duše. Pořád ještě čekal na odpověď.
,,Sebby.. Promiň. Já..... Jsi tak dokonalý, ale já tě nechtěl vidět. Co kdybys byl zklamaný?" Uhnul jsem pohledem, ale na znak pozornosti si začal pohrávat s jeho vlasy.
,,Oh Grell." Povzdechl jsem si a dal mu pusu na tvář. Sjel jsem mu pusou na krk a on se spokojeně zavrtěl. ,, Jaký to bylo?"
,,Myslíš, že je nutné se ptát? Čekal jsem na tebe celý život," odmlčel jsem se s hlubokým pohledem do jeho očí, ,,Teda..to ale zní teple." Zahihňal jsem se a Sebby jen vykouzlil velice kawaii úsměv. Chvíli jsme vedle sebe jen tak leželi a pak vzal mou ruku. ,,Co chceš dělat teď, Sebby? Když je po všem?"
Pokrčil jsem rameny a dál si ho prohlížel. ,, Máš úžasný vlasy, a oči." Začal jít do růžova. Na nic jsem nečekal a dal mu pusu.
On mě Sebastian pochválil! Rozzářil jsem se a pak ještě víc, když jsem si začal uvědomovat, co se právě stalo. ,,Ashiteru..." Zašeptal jsem v naději, že si toho nevšimne. Nechtěl jsem vypadat tak trapně. Vím, pozdě, ale přeci. Teď mu vděčím za pocit extáze. Je vyjímečný.
,, Awh, ashiteru, ale doufám že to neříkáš jen proto že ses unavil." Zamumlal jsem.
,,Sebastian!" Jakmile jsem tohle řekl, připadal jsem si jako ten malej spratek Ciel. Určitě si po nocích musí honit v představách o svém komorníkovi. ,,Jistě, že ne. Myslím to vážně. Ale teď bychom měli jít, jinak bude tvůj svěřenec cucat čaj o páté do jedné v noci."

The End.

Welcome, welcome

21. července 2014 v 21:07 | Kristiina
Ráda bych nově na tomto blogu přivítala další adminku, která si přeje, aby jí bylo říkáno Kori. Je strašně kawaii, moc jí žeru, píše dokonalé fanfikce a je to moje sestra :D Možná si dokonce dohodnem nějakej harmonogram, aby to tu tak nestálo, ale tím si nejsem jistá (řekla jsem to jen proto, abych povýšila úroveň bloggingu :D ). To bude asi všechno a již brzy se těšte na naši společnou fanfic SebastianxGrell- Kuroshitsuji. ^~^ byeeee!

Hooray!

20. července 2014 v 22:58
Tak jsem dneska našla e-mail, který hlásal, že jsem se sem už dlouhé 3 měsíce nepřihlásila. Fuuu to je docela krutý.. No anyway :D Chtěla bych hrdě oznámit, že by mohlo začít přibývat více povídek. Dnes jsem si užila moc fajn cestu autobusem, čímž myslím velice velice produktivní na Slash. Založím na tenhle ship úplně novou rubriku a ocení ho fanoušci anime ;) Fakt se mi začal líbit, takže hodlám psát tenhle pairing víc :D No to by bylo asi všechno. Hlavní je, že jsem nechcípla a pořád píšu o jedné v noci příběh, kterými když se vzbudím do nového dne opovrhuji. O to tady jde :D
Takže drazí nikdo, kdo tohle čte,
mějte se a těšte se na novou rubriku.
Keep running.