Leden 2015

Štěstí- 4. Kapitola

4. ledna 2015 v 23:36 | Kristiina |  Štěstí
Dalo by se s jistotou říct, že trpím panickou hrůzou z nedostatku umění v mém životě. Musím pořád něco kreslit, čmárat, skicovat, skládat, psát,... Cokoli, co uspokojí a hlavně ukonejší mou neklidnou mysl. Jsem nejspíš to nejdeprimovanější stvoření, které ve svém životě ke své smůle potkáte... Všimla jsem si, že za nedlouho tomu bude rok od začátku provozu tohoto blogu a tak, jak píšu tyhle řádky, přichází na mě určitá nostalgie z dob minulých. Z uplynulých časů, které se už nikdy nevrátí zpět. Před rokem jsem byla zmatená, vystrašená a proplouvala jsem životem jen tak tak. Chodila jsem po městě prázdná, stejně jako ulice a pozorovala hvězdy, doufajíc, že naleznu někoho, kdo mi porozumí. A teď... Je to vše jinak. Moje sentimentalita, moje chmurné myšlenky, všechno to zkažené, animální ve mně, našlo mír. Jinými slovy, našla jsem někoho, jehož trudomyslné stavy romanticky doplňují ty mé, ale hlavně on je jediný, který mne okouzluje už jen svou komplikovanou existencí a komplexním charakterem, jenž vnáší to potřebné umění do mého života.
Tahle povídka není nic moc, ale chci zde vyjádřit jedno;
Díky, že tu jsi...

Příjemné počtení všem :)

Paprsky slunce prosvítaly korunami stromů a lehký vítr vrcholného podzimu čechral zelené jehličí. Zamžourala jsem, ale hned oči zase pevně zavřela. Motá se mi hlava a hýbe se celý svět. Už je to pár dní od poslední dávky Štěstí. Můj žaludek protestoval do sebe cokoli vpravit, dokud nebude má mysl uvolněná. Nadechla jsem se a s výdechem se prohnula pod vlivem ošklivého drogového chtíče.
,,Měla by sis dát něco k obědu."
,,Vždyť já vím. Jen... Počkej." Zamumlala jsem.
,,Jak myslíš." Pokrčil rameny.
Neměla jsem moc sílu přemýšlet, ale přemohla jsem se alespoň na jednu vnitřní debatu. Proč jsem přistoupila na jeho plán? Jsme uprostřed lesa a jdeme spolu. Chce mi ukázat správnou cestu až do Svitshe. Zajímalo by mě, co zamýšlí pak. Podezíravě jsem ho přelétla pohledem. Vyřezával něco ze dřeva. Nůž jezdil po kusu materiálu lehce a elegantně. Oči měl na výrobku zabodnuté a vypadalo to, že se nesoustředí na nic jiného. Jeho svět byl v tu chvíli tak materialistický, jak jen to šlo. Jeho chtíče měly hmatatelnou podobu. Taky bych chtěla tenhle pocit zažít.
Hlavou jsem spadla na kmen za mnou a iritovaně vydechla.
,,Aaahh."
Zvednul zvědavě od své práce hlavu.
,,Co?"
,,Nic."
,,Nebaví tě to tu?"
,,Ale jo.. Jen.. Vždyť víš... Chybí mi to."
,,Co přesně?"
,,Co asi?!" Zvedla jsem na něj hlas a prudce se vyšvihla na nohy. Zahrabala jsem v kapse a ukázala prázdnou krabičku z oranžově zabarveného plastu. Třepala jsem s ní, dokud si nepřiřadil zvuk k medikamentům.
,,Dobře, dobře. Přestaň s tím třást. Uklidni se, Ivy." Snažil se mluvit konejšivě, ale jeho řeč těla mě víc než štvala.
,,Nebudu klidná, dokud si tohle nedám.. Ale potřebuju víc, jinak se dostanu do absťáku. Tohle je sotva jedna dávka. Nevystačí to na halucinace."
Chvíli bylo ticho. Zírali jsme na sebe, jeden na druhého jako na největšího blázna.
Ticho, které jsme vytvořili, dalo vyniknout zvukům přírody. Vítr šuměl ve větvovích a šmejdil všude, kde jen mohl.
Najednou jsem zaslechla křupnutí suché větve o podrážku nebo kopyto. Ať tak či onak, reflexivně jsem si přehodila a zvedla z ramene luk a po chvíli se má obava naplnila. Neznámo odkud, vzduchem prosvištěl šíp a zabodl se do stromu jen dvě stopy za mnou. Nebylo moc času na zkoumání, ale podle krátkého pozorování byl hrot namočený do jedu.
,,Běž!" Zařval Shimmer a rozběhl se směrem k útočníkovi.
,,Ne, zbláznil ses? Nenechám tě v tom!" Odmlouvala jsem. Nemohl mi odporovat, byli jsme ve smrtelném nebezpečí a byla to má volba, jestli si zachráním krk nebo nikoli. Rozhodla jsem se zůstat. On tasil nůž, který před nedávnou dobou používal na vyřezávání a já byla v pozoru s lukem jakožto mým nejlepším ochráncem.
Všechno se najednou dělo tak rychle. Můj tep se zrychlil, můj dech ztěžkl a do všech tepen i žil se navalila vlna adrenalinu. Další zasvištění šípu. Zaměřovala jsem a snažila se najít cíl. Seek and destroy. Za jedním ostružinovým keřem se něco pohnulo. To byla osudová chyba. Střela přímo do středu keře. Výkřik. Už jsem si chtěla oddechnout a potěšeně se přesvědčit, zda je hrozba zažehnána, když tu se ozval Shimmerův hlas. "Ivy, za tebou!" Zněl jasný příkaz. Skrčila jsem se, na zemi se otočila, ale než jsem mohla zaútočit, zatmělo se mi před očima. Dostala jsem ránu do hlavy těžkým, tupým předmětem.
Vnímala jsem částečně hluk a rozmazanou bojovou scénu, která se odehrávala nade mnou, ale hlava se mi motala a brzy jsem upadla do mrákot.
,,Ivy... Ivy!"
Procitla jsem. Shimmer se nade mnou skláněl. Pořád jsme byli v tom lese, jen kousek dál. Místo boje bylo na dohled, viděla jsem totiž stopy krve opodál.
,,Shimmere, co se děje? Jsi v pořádku?" Vyptávala jsem se. Pokusila jsem se vzepřít na loktech, ale rozztřeštěla se mi hlava. Ke všemu mi z nohavice prosakovala rudá tekutina a barvila tak lněnou látku.
,,Raději si odpočiň, Ivy. Schytalas to pořádně do hlavy. A taky do nohy."
,,Kolik jich bylo? Kdy vyrazíme? Co chtěli?" Protestovala jsem odpočívat. Je před námi dlouhá cesta a přespat tady, uprostřed lesů, by nebylo jednoduché. Slunce se už sklánělo níž než v poledne. Mohlo být kolem třetí hodiny.
,,Ach, Ivy. Nepoučitelná." Zadíval se na mě na moment. ,,Byli dva." Kývnul hlavou k jednomu stromu. Byli tam svázaní dva muži středního věku v potrhaném oblečení. Tím posunkem mi bohužel připomněl Gerarda a to mi na náladě nepřidalo, nicméně jsem byla vděčná, že jsme oba vyvázli živí.
,,Co jsou zač?" Řekla jsem po chvilce.
,,Nevím. Nechtějí to říkat. Ale myslím, že o nic nepřijdeme, když se to nedozvíme." Uculil se pohrdavě.
Pohlédla jsem na ně. Neznám je, nikdy jsem je neviděla. Nejspíš nějací potulní bandité. Zajímavé...
Nechtěla jsem rozvíjet nějaké konspirační teorie, ale ten, který mě přetáhl přes hlavu, rozhodně nebyl ten samý, před kterým jsem se skryla do dřepu. Dva? Nechápu to. Jeden byl zasáhnut mým šípem, druhý přišel ze zadu a pak další, neznámo odkud. Možná se mi to jen zdálo. Neměla bych se do žádných teorií pouštět. Shimmer je teď pevný bod na mé cestě do Svitshe.
,,Nevím, kdo jsou, ale mohl bych tě potěšit jednou věcí." Vytrhl mne Shimmer z kruhu myšlenek. Usmál se od ucha k uchu. Viděla jsem ty šibalské jiskry v jeho očích. Pokud mluví o štěstí, nebude to zadarmo. Oh prosím, Shimmere, pověz, že mluvíš o štěstí.
,,Jde o to tvé štěstíčko."
Jak to vyslovil, zvýšil se mi tep ještě asi třikrát víc, než když jsme byli v ohrožení. Kde je háček? Tázavě jsem se na něj podívala.
,,Slíbili, že když je nezabiju, dají nám všechen svůj matroš." Informoval Shimmer s pohledem zabodnutým v jeho vlastní vázané práci. Musí se mu nechat, že svazovat umí.
,,Vážně?" Zasvítily mi oči.
,,Ano, Ivy." Odvětil monotónně.
Pohledem jsem sklouzla zpět ke stromu. Jeden z mužů se divoce v provazech zmítal, ale snažil se dostat ven. Marně. Konopné lano vydrží vše, zvlášť když s ním pracují tak obratné ruce jako ty Shimmerovy. Koukala jsem z Shimmera na dva rukojmí a zpátky. Ten aktivnější z nich měl na hlavě špičatý alpský klobouk a byl oděn do bílé košile a hnědé vesty. Druhý z mužů, trochu milejšího vzezření, ne tak zarostlý měl na sobě světle hnědý kabát až k lýtkům. Oba měli ovšem stejně vlnité i barevné vlasy a na dálku i stejnou barvu očí. Bratři? Možná. Každopádně naši nepřátelé.
,,Ivy?" Oslovil mě, když jsem moc dlouho zkoumala své objekty zájmu.
,,Ah, ano, promiň, zapomněla jsem se trochu. Co jsi to říkal o štěstí?" Probudila jsem se už podruhé násilím ze snění a očima se mu snažila proniknout až do duše. On mě napodoboval a nejspíš také tuto dovednost ovládal lépe.
,,Mají ho ti dva. Nic moc neřekli, ale až si řekneš, vyndám jim roubíky z úst." Pokýval na mne hlavou a pousmál se spiklenecky.
Tak proto jsou tak tiší, pomyslela jsem si. Začala jsem hodnotit jejich způsobilost k dealerství. Soudě podle vzhledu, nulová. Tipuju je spíše na spotřebitele než na dodavatele.
,,Jsi si jistý, že je to dobrý nápad?" Bleskla jsem po něm pohledem.
,,Pochybuješ snad o mně?" Odvětil klidně. Normální člověk by tuto větu vyřkl rozhořčeně a hlavně dotčeně, ale on... Skoro se mi zdálo, že nikdy nevychází ze své jedné jediné neutrální emoce.
,,Dobře. Pojďme se jich tedy zeptat." Navrhla jsem co nejodhodlaněji. Na odpověď pouze kývnul hlavou. Šli jsme pomalu k vězněným. Opatrně jsme našlapovali tak, aby jsme je nevyplašili. Nechceme jim přeci zvířit adrenalin v krvi. Jaká by pak s nimi byla domluva?
Snad to Shimmer zvládne sám a já se zatím budu moct kochat okolní přírodou.
Takovýchto dnů bylo v roce jen opravdu málo. Vzduch nebyl díky okolnímu lesu vyprahlý a suchý, ale příjemně vlhký a chladivý. Nadechla jsem se. Ucítila jsem nádhernou vůni listí smísenou s hlínou. Někde v dálce klokotal potok. Taky bych si skočila přes kameny. Být jen tak svobodná jako příroda... Snila jsem si, dokud mi nedošlo, že jsem asi měla poslouchat a teď na mě hledí tři nepotěšené tváře.
,,Co? Shimmere? Promiň.. Není to tu nádherné?" Rozplývala jsem se.
,,Ivy, soustřeď se. Ještě ti snad nikdo neřekl, abys vypustila takovéhle blbosti z hlavy a jen se koncentrovala na svou práci?" Zakončil svůj monolog. Jeho hlas se ani na chvíli nepohnul z daného modelu.
Sklonila jsem hlavu. ,,Omlouvám se."
Odfrkl si, jakoby mi nevěřil. Pomalu s narůstajícím úsměvem obracel hlavu k našim dvěma protivníkům.
Zajímalo by mne, co zamýšlí. Shimmer nebyl nerozvážný. Byl velice přemýšlivý a s každým svým činem si dával náležitě na čas.
Pěst jednomu muži přilétla jako blesk z čistého nebe. Shimmer se stále víc usmíval.
,,Pro něco jsem si přišel." Zajiskřily mu oči při pohledu na útočníkovu kapsu. Všechny jeho pohyby se zpomalily. Působil děsivě, možná trochu šíleně. Šel z něj prostě strach.
Od jeho oběti přišel pohrdavý výraz.
Druhá rána do obličeje, tentokrát z druhé strany a silnější.
,,Pohrdáš mnou, chápu to správně? Jsi oproti mně nicka." Shimmer se najednou přestal usmívat. Byly vidět žíly, které mu naběhly na krku. Jeho ruka sklouzla k pochvě, která uchovávala jeho cenný nůž. Byl potřísněn krví.
,,Po boji otírám svou zbraň, aby mi nepřipomínala mé pustošení, smrt, kterou všude hojně rozdávám." Hladil prstem čepel, když nemluvil i jako doplněk řeči. Znovu upřel pohled do jeho očí. ,,Ale ty nejsi mrtvý..." Přimhouřil podezíravě oči. Teď už zase nasadil ten opovržlivý, spiklenecký úsměv. Instinktivně jsem udělala dva malé kroky dozadu. Očekávala jsem narozdíl od k smrti vyděšeného bandity, že přijde další rána. Tahle byla tak silná, že z mužovy pusy vylétl hadr sloužící na prevenci zbytečných nadávek a požadavků. Shimmer jej nenechal vydechnout a s prudkým zaražením kudly do země těsně vedle banditovy nohy vykřikl bojovně: ,,Dej štěstí a daruji ti život!"
Viděla jsem, jak sebou chlapík cukl a byl vlastní vůlí naražen na strom. Do drsné kůry se zapletly jeho vlnité špinavě blond vlasy a ohryzek v krku se pohnul nahoru a dolů. Tělo měl křečovitě vypnuté, což se projevilo i na obličeji. Čekal další ránu, ale ta nepřicházela a tak pomalu klesl z vyrovnaného posedu do shrbeného a svaly v obličeji povolil, jak jen to situace dovolila. Kývl hlavou.
Zaradovala jsem se. Díky bohu za tohle.
,,Pravá horní kapsa v kabátě." Zamumlal velmi tiše.