When Life and Death met...

17. dubna 2016 v 13:55 | Kristiina |  Ostatní a nezařaditelné
Maličké autorské dílko :) Přeji příjemné čtení :)


Tak jako léto se zimou se snoubí a noc střídá den, tak i život a smrt mají k sobě blízko. Život je jako statný muž s divokými vlasy a šarmantním úsměvem. Je nespoutaný, nezkrotný a v očích mu jiskří dva plamínky.
Život má rád všechny živé věci. Hlídá si je jako své ovečky. Silnýma rukama vládne nad světem a rád se dobře baví. Špásuje s lidmi, pošťuchuje je a dělá jejich bytí zajímavější. Snad kvůli všemu tomu shonu má Život rád hluk a vřavu, hlavně veselých lidí. Jakmile se naskytne příležitost, zastaví se a baví se s ostatními. ,,Hudbo, hrej!" on rád křičí.
Za dávných časů se však zamiloval. Do tiché Smrti. Jakkoli se snažil svými pažemi držet vše živé a tím smrt odvrátit, podlehl jejímu kouzlu. Byl omámen jejím zasněným pohledem. Svou práci vykonávala tak pečlivě a ladně, že se mu na chvíli zatočila hlava. ,,Kdo jsi? A co tu děláš?" stačil vykřiknout než smrt se vytratila i s dechem umrlce.
Dlouho poté chodil život smutný podél řeky a v srdci měl jen jednu. Celý se chvěl. V rukou svých životy lidí už držet nechtěl. Když on je ten nezodpovědný, měl by pykat! Nevěděl, co si vyčítat víc. Že smrt coby bídná zlodějka polapila do svých spárů mladého člověka, který mohl žít? Že sebrala ho z postele když spal a srdce mu zastavila napořád? Nebo to, že se příliš dlouze zahleděl do jejích chladných očí? Měl tomu zabránit! Ale nemohl... On totiž byl taky polapen.
Tak čas plynul dál, Život se zase špásovat naučil, ale tu jako blesk z čistého nebe, smrt se mu zjevila znova! Oba stáli nad kolébkou dítěte.
,,Je mé!" volá smrt dychtivě. Ovšem život dítě do náručí popadá a vlastním tělem je brání, přísahá, že nevydá! ,,Proč měl bych ti vydávat něčího malého synka? Ještě ani nepoznal, jaké je to žít a už má být tebou, smrtí od matky odnesen?" Hájil drobečka v náručí a otáčí se k smrti zády.
Syčela: ,,Ty necháváš starce žít, proto já musím k sobě dítě si občas vzít."
,,Je nevinné, Smrti. Dovol mi nemluvně si ponechat. Jako starce ti ho, až nadejde čas, svědomitě pošlu. Slibuji." A tak Život se Smrtí se dohodli.
Temná postava zahalila svou krásnou tvář do kapuce, rukama opatrně upravila svůj hábit a ještě než Život stačil dát jí polibek na rozloučenou, v prach se proměnila.
,,Má lásko, navěky mi budeš scházet. Proto dary ti budu posílat, abys nezapomněla, že život na tebe myslí dnem i nocí. Vychovám lidi moudré a životem svým oni sami si cestu k tobě najdou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama